To jednoho mrazivého letního odpoledne přijela dívka Jitka domů odkudsi…(ani prastaří druidové nepamatují, odkud přesně to bylo). Ale co je jisté – na zápraží domu potkala svou mladší sestru, která zrovna sypala slepicím zrní. Tak se stalo, že zabředly do rozhovoru a starší sestra se svěřila mladší se štěstím, jaké ji potkalo ve světě: propadla Xenašílenství, stala se nejoblíbenější Valkýrou jakéhosi Mirečka a navíc získala na mag(net)ických páskách skoro celou šestou sérii prapodivných příběhů. A od té doby začala Xena ovládat srdce i té mladší. Věrunca zanechala všeho konání, zanevřela na všechny nápadníky a sedmero dní a sedmero nocí se nedokázala odtrhnout od mag(net)ických pásků, až se zemdlena únavou definitivně rozhodla, že ZA KAŽDOU CENU CHCE NA VLASTNÍ KŮŽI POZNAT XENU!
A tak mi Jituška prostě slíbila, že mne vezme na další ročník XenaConu (pokud ovšem budu doma utírat nádobí a budu hodná…atd.). Slib naštěstí dodržela ( i když po pravdě řečeno – posléze už neměla šanci cokoli odvolat či zakázat, neb se odstěhovala do Prahy a tudíž ztratila v rozhodování právo veta) a já jsem se s radostí, 20 kg krosnou a kytarou potácela ve čtvrtek časně ráno na veřovském nádraží. Cesta do Brna mi ubíhala opravdu rychle nejen díky superrychlému motoráku, ale také díky partě mladých vodáků s pádly,kteří si nechtěli nechat vymluvit, že nejedu na vodu, alébrž koukat na Xenu!! (a Gábinu, což ovšem nemělo cenu vysvětlovat). V Brně jsem šťastně přecupitala na autobusovou zastávku směru Borač. Nastoupila jsem , nahlásila dva objekty k přepravě (sebe a kamarádku krosnu) a nenápadně se optala, jestli tedy je ta zastávka v Borači na znamení??! Řidič se kouzelně usmál a nenápadně prohlásil na celý autobus: „ A JAKÉ ZNAMENÍ BYSTE MI SLEČNO ASI TAK CHTĚLA DÁT??? Nakonec jsem v pořádku a bez dalších trapasů (kromě toho, jak jsem zastavila v Borači kluka na motorce a ptala se na cestu ke kulturnímu domu, přičemž mu ta motorka „chcípla“ a už to pak znova nenastartoval) dorazila na místo určené. Nastalo šťastné shledání s Andulkou, Mirečkem, The Mirem, Sirem Joxerem, Bobem, nekomunikujícím Molirem (až bublinky Tě trochu probraly!) a hlavně kupou PAVOUKŮ, jež jsem měla za úkol vymetat. Během chvilky také dorazila naše úžasná dvojice dvou D ( Doga a Darhia) s kamaratkou zo zahraničia Sašou 312 v patách. Kompletní sadu doplnila jahodová Škoda koordinovaná Sharkou a Warlockem. A v této sestavě se smýčilo, trhalo, lepilo, přestavovalo,přelézalo,stříhalo, oblézalo, rozbalovalo, stěhovalo, přidržovalo, nakupovalo….až do VEČERKY, kterou obzvlášť fundamentálně dodržel Sir Joxer s velkou podporou všech ostatních kromě Molira, který tvrdohlavě odmítal jít spinkat do spacáčku!!!!!!
Zakokrhal soundtreck Rok Ďábla „vyhulený“ VOLUMEM na 32 (zase ten Molir) a dorůžova vyspaná V.I.P skupina pokračovala v přípravách na otevření oficiálních boračských bran. Paní v námi obléhaném Konzumu si stačila zvyknout na to, že se nakupovalo co půl hodiny, jednou TO, podruhé ONO….Ke slovu se dostala i Salmoneova Theatrální Companie a dvakrát odzkoušela „ Další nudný den v životě“. To bych nebyla já, kdybych se nepochlubila se svou rolí, jež byla ve hře naprosto klíčová – s rolí inteligentní, tělesně nedospělé, oduševnělé, tmavovlasé Afroditky, jejíž dialogy byly skoro nezapamatovatelné díky filozofickému podtextu…
15.00 hodina odbila a …….nikdo nepřijel. Ovšem během následujících hodin se další účastníci pomaličku trousili a trousili, až se na schodech utrousila velká debatní skupina (cca 1000 lidí???). Jak vypadal úvodní proslov Mirečka o záchodcích a jejich plnění dle plánu, Molirovo nadhození a odpal programu a Caesarovy intriky všichni víme….Zato bych ráda upozornila na některé nejmenované osoby, které se veřejně přiznaly ke žhářství a cca 300m od kulturního objektu podpálily haldu dřeva, a také na další nejmenované osoby, které si dokonce na tomto požáru opékaly buřty!!!!, a ještě na jednu nejmenovanou osobu, která si u toho věřte nevěřte zpívala!!!! Každopádně barva plamenů vyvolávala na všech tvářích radostný výraz, a tak malá skupinka vyvrhelů odolala večerní projekci „Friendů“ a setrvala u ohně od brzkých ranních hodin.
Zakokrhala úvodní znělka Xeny a spacákové žížaly se pomaličku probouzely k životu. K životu jsem se také probudila já, ač velmi agresivní, neb Mireček ležící až za mojí sestrou mlaskal na celé kolo jakoby se nechumelilo a navíc mě čekalo srdcervoucí zjištění, že jsem se celou noc tulila k sestře, ačkoli jsem si myslela, že to je Bobo, ale ten ZRÁDCE se zřejmě díky předtuše již předchozí večer odstěhoval na druhou stranu spací místnosti a opustil bezohledně nejen mě, ale i svůj BOBOSLOUP. Naštěstí mi náladu dostatečně spravily boopery, skvěle otitulkovaná „Severská Trilogie“ a také obě přednášky, kde se blýskla Saša s rozborem Xenamuziky a Kubula s autentickým popisem rozmarů vedlejších herců na londýnském XenaConu (co si budeme namlouvat, na Borač prostě nemají…). Pak nastala ona památná chvíle a sálem zavoněla neodolatelná vůně slibující přinejmenším žranici. Avšak bylo to něco víc, vrchol blaha- návrat kanibalských pudů- v jedné ruce kus pečené nohy, v druhé čerstvě načepovaná Černá Hora J J J NEKONEČNÉ LA BÚŽO!!!! S přetékajícími útrobami se většina podrobila SeXeně a nechala se obloudit Cleopatrou 2525 a Jackem Of ALL Trades, přičemž ještě netušili, že je čeká mozková námaha v podobě vědomostního testu. O tomto nemohu podat Věrohodné zprávy, protože jsem už dávno pobíhala ve svých apartních červených CUKLÍKÁCH (laskavě zapůjčených od Saši) a nacvičovala odhalování. Něco málo po osmé to propuklo. Sharka a Mireček v hlavních rolích Xeny a Gábiny byli nerozeznatelní od holywoodských STARS a po boku opravdového Hercula, Iolaa, Alti….atd. předvedli něco neuvěřitelného. Na „Další nudný den v životě“ hned tak někdo nezapomene. Po nekonečném focení a podpisech ( kus za 15 liber) se sál uklidnil a pak zase rozohnil u Xenakomedií a pro hudebně úchylné jedince se promítaly oba muzikály. Nakonec stejně všichni skončili zase jako žížaly ve spacácích.
Zíííííííííííííííííííííííííínááááááááááááááááááá, Zíííííííííííííííííííííííííííínáááááááááááááááá, Warrior Princess kokrhaly z beden věže a já se po několikáté probudila s pocitem, že mě někdo sleduje a ona to špehovala Xena z protějšího sloupu a dokonce na mě hned po ránu tasila meč ( to se nedělá!!!!). Již nemám sílu komentovat další noci, tudíž rovnou přeskočím k promítání úchylárny You Are There, jež se stala díky titulkům hitem dne. Old Ares sice měl farmu, ale oproti úchylárně neměl rozhodně šanci!!!! Málem bych zapomněla zase na…už víte koho??? no na Molira, který nám elegantně představil celou šestou sérii i s odborným výkladem, srozumitelným tak do první řady, druhá řada, třetí řada, ……řada už byly OUT. Nicméně řada ovládala umění odezírání, takže vše skončilo HAPPY ENDEM a pak se najednou všichni rozprchli …a zůstala hrstka statečných. Znova se opakovalo stěhování, stříhání, lepení, přidržování, zametání, mečování, …..atd. S velkou slzou v oku jsem opouštěla ono malebné boračské kulturní středisko v autě s Déčkama, řidičem a zase…s Molirem, díky jehož laskavosti jsme trefili v Brně na nádraží a já jsem si mohla koupit bagetu a slastně se vyspat s otevřenými ústy ( jak to už bývá ) v superrychlém motoráku, obtěžována všemi čtyřnohými chlupáči, kteří cítili těch 5 kilo kostí, jež mi nabalila sestra pro našeho vlkodlaka. Jelikož jídlo považuji za pozitivní, tak bych v tomto okamžiku skončila …, beztak už toho máte plné zuby…..TO BYLO VŠECHNO PŘÁTELÉ TÝDA TÝDA DÝDA DÁ!!!!!
(unathorized copying prohibited Věrunca L.T.D)